Pilastro na Tofanu a jeho tři vypečené délky

C:DCIM100GOPROGOPR1088.GPR

Dva dny jsme se rozkoukávali a pak přišel čas zkusit něco delšího. Z vršku Torre Grande se koukáme směrem k Tofaně a hledáme, jestli tím krásným pilířem vpravo vede něco lezitelného. Nejlehčí cesta na bergsteigenech hlásí 7+, ale čteme slova jako „Extremklassiker“ a „Kletterei an bestem Fels“ a poměrně impulzivně se rozhodujeme pro linku Pilastro (7+, 600 m).

Je to ta pravá velká plotna. Takhle zdálky to vypadá na 60 metrů, ale má to 600.

Nocování u chaty Dibona, toho času zavřené,pl patří k dalším fantastickým v Dolomitech. Ale náš spánek přesto nestojí za nic. Buď jsme málo unavení, nebo moc nervózní. V půl páté už jsme rádi, že můžeme skončit s převalováním a už za světla jdeme pod stěnu. V nejdelším dní v roce čelovky ke slovu moc nepřijdou.

V šest už stepujeme pod nástupem.
Prvních 8 délek je na rozlez. Šedá skála je kompaktní a zatím i dost studená.
Ve spodní části se linie se drží výrazného spáro-koutu.

Za 45 minut jsme na nástupu a začínáme se soukat dlouhou spárou, která nám bude určovat směr v první třetině stěny. Skála je parádně pevná, najde se tu hodně skobek a kde nejsou, jde buď založit, nebo je to lehký. Zatím se nám leze dobře.

Ještě je trochu kosa, ale brzo se to změní.
4.+5. délka. Dvakrát to spojujeme a šetříme trochu času.
Už se opaluje. Nad hlavou lze najít prťavé Cinque Torri.
Štandovka a fofrem dál.
6. délka.
Nalézáme do žluté skály. Na pár místech je to šrot, ale díky té estetice jí to odpouštíme.

Po osmi délkách přichází první prubířské místo. Nalézáme do žluté skály a nad hlavou se nám vyloupne první děsivý převis. Do toho samozřejmě vysílám Lukyho, který chce zkusit čistý přelez. Dává do toho hodně sil a několik pokusů, ale naštěstí to pak hákne dřív, než ho to docela vyždímá. Jako boulder někde nad matrací by to bylo fajn, ale uprostřed 600metrové stěny je to sakra přísný. Já žádné hrdinské ambice nemám a když vidím, že o dost silnější Luky nepochodil, přehákuju to hned on-site tak, abych vyvinul co nejmenší úsilí. I na to jsem hrdej. Takže cestu máme jako 6/A1.

Pod prvním bláznivým převisem.
Intermezzo mezi převisy. Skvělé lezení.
Druhá nástraha cesty. I druhý Dach je víc než výživný. Pro nás rozhodně ne AF.

Než dolezeme k další střeše, užijeme si fantastické šestkové lezení ve žluté skále plné skob. A pak už zas přijde další opičárna. Tady už nešpekulujeme, chytneme smyček a vražený železný hák, nohu dáme k ramenu a nakulíme se do horní spáry. Těžce vydechneme a jdeme si užít krátký rest na velkou polici.

Z Dachu do spáry. Fotil Luky, díky!
Rest na polici po 12. délce. Je to i pár slušných bivakovacích míst.

A přelezením převisů ale zábava nekončí. Ve 13. délce nás čeká pověstný převislý (a vlhký) komín. Je to psané volně za 6+, ale to je opravdu jen velice orientační údaj. Bojujeme v tom oba fest, hákujeme o 106, a když se přehoupneme konečně do položenýho, jsme dost jetý. Pomalu nás doléhá dvojice a shodou okolností se z prvolezce vyklube aspirant že včerejška. Převisy překulil na OS s lehkým zadýcháním a tady nahoře bohužel spadl. Holt klasa asi fakt přísná.

Největší estráda celé cesty. Převislý otevřený komín zvaný Maultierrücken.
Ještě solidní lezení v závěru komínu 16. délky. Fotil Luky, díky!
Už finišujeme v lehkým. Hlavně nic neurvat.
Máme posekáno.

Poslední třetina cesty už naštěstí nepřináší žádnou děsivou obtiznost. Luky si ještě zablokuje v dolezu koutu, když spojuje dvě délky a pak už se snažíme jen nezabloudit a proplout změtí hodin a nečitelného terénu. Brzy jsme na posledním Standu a balíme fidlátka. Teď se ještě dostat dolů. I sestup je přes počáteční obavy v pohodě, užijeme si pěkné sjezdy ve sněhu i Radler na chatě a po třetí si podáváme ruce u auta.

Balíme, vydrápeme se 200 metrů suťákem a hurá na severní stranu.
I sestup je ještě zážitkový. Hodně suti a hodně sněhu. A výhledy na Tofanu di Mezzo.
Radler na terase chaty Cantore je hodně mrazivej, ale musíme podporovat místní ekonomiku.
Jakub Cejpek
Jakub Cejpek
Fotograf a horský průvodce. Z horských disciplín zkouší všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuje univerzálností. Hodně fotí, občas něco natočí a hlavně je rád venku. www.cejpek.com IG: @jakubcejpek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *