Už to vypadalo, že tuhle zimu zůstanou sněžnice ve skříni, ale nakonec jsem je přecejen provětral a v malé a o to příjemnější partě jsme si užili parádní jarní výšlap na nejvyšší vršek Totes Gebirge. Zjistili jsme při tom empiriciky, že v horách jsou ještě zásoby sněhu na dva měsíce, že slunce už smaží o sto šest a že cesta na Prielschutzhaus dostála mnohých změn.

Dole v údolí je to na tričko s krátkým a kraťasy, ale už v prvním stoupání je jasný, že v horách ještě vládne zima. Výstupovkou na chatu se před pár týdny prohnala lavina, která po sobě nechala pěknou paseku a vytvořila věrohodnou maketu ledovce. Přesto se na chatu dá dojít na botách.

Ranní podívaná z terasy Prielschutzhausu vždycky stojí za to. Ještě za zlatého světla vyrážíme a začínáme tušit, že dneska nám omrzliny hrozit nebudou. Ukrajujeme první výškové metry a stíráme první krůpěje potu. Obojího během dopoledne notně přibude!

Blížíme se k sedlu Brotfall , svah se zvedá vzhůru a teplota roste. V závěru přezujeme do maček a po pohodlných schodech vyšlápnem až na hřeben. Kříž je na dohled (ostatně to už od chaty), ale to je s ohledem na 9metrovou výšku dost zavádějící indikátor blízkosti.

Závěrečný panoramatický hřeben s převějemi je už jen závěrečnou tečkou následovanou křížovým piknikem. Kochali bychom se tam ještě dneska, kdyby se nám tak rychle nekrátily zásoby vody. Zpátky vybíráme pro zpestření jinou cestu. Nejdřív na západ do sedla Fleischbank a pak pod severní svahy Spitzmaueru.

Už v brzkém odpoledni se sníh svým skupenstvím blíží spíše kapalině a tak doklouzáváme nepříjemným traverzem a jsme rádi, když jsme na dlouho vyhlížené terase. Sněhu je i chaty pořád ještě kopice, což jasně dokazuje vyházená cestička k materiálové lanovce a Vašek, který měří 190 cm. V pondělí dopoledne si ještě dáme lopatovou rozcvičku a hurá dolů na zmrzlinu.

Foceno na Fujifilm X-T2 + 10-24/4. Pokud zvažujete nákup nové fototechniky od Fuji, mrkněte na Fujifoto.