Do Raxalpe jedu poprvé. Obáváme se, aby tam bylo dost sněhu. Když pak nazouváme sněžnice, vyrážíme do terénu a propadáme se do sněhu po pas, ujišťujeme se, že sněhu je dost. Až moc.

První den nám počasí moc nepřeje. Fouká silný vítr, nabírá prašan a vrhá nám ho do tváře. Pro ty z nás, kteří ani s veškerou výbavou neváží padesát kilo, je to i trochu letecká zkušenost.

Večer usedáme u stolu, doplňujeme kalorie a věnujeme se teoretické lavinové přípravě. Nejlepší rada: když se někde strhne lavina, nebuď tam.

Druhý den už je to úplně jiná pohádka. Vlastně je to naprostá pohádka. Sníh se třpytí, sluníčko hřeje a konečně můžeme dělat přestávky „na focení.“

Je to celkem kýč.

I když tato akce byla relativně krátká (dva dny), vyzkoušeli jsme si všechno: výlet v nepříjemném počasí, výlet v nádherném počasí, lavinovou záchranu a hlavně bezpečný pohyb na sněžnicích ve volném terénu. Krátka a intenzivní ochutnávka. Za mě paráda.