Znáte snad oblíbenější rakouské pohoří než Totes Gebirge? Klidně se s Vámi vsadím, že ne! Tento horský masív, který je tvořen největší vápencovou náhorní plání ve Východních Alpách, zná jistě každý našinec chtivý alpského dobrodružství. Proč? Na své si tu přijdou turisté, ferratisté, lezci, skialpinisté, sněžničáři, extrémisté i pohodáři. Ale to hlavní „proč“ je bezpochyby poloha této oblasti plné třpytivých jezer a vápencových pouští. Od našich jižních hranic doslova coby kamenem dohodil.

A jelikož zima klepe pomalu na dveře a všichni již několik let po sobě doufáme, že bude na sníh bohatší než ta předchozí, mám pro vás pár tipů na sněžnicové výpady do této měsíční, ale přesto nádherné krajiny. Konkrétně do západní části, do oblasti jezer Altausser See a Grundlsee, ležících pod majestátným vrcholem Loser 1831m. Není totiž nic hezčího než sbalit batoh, nazout sněžnice a na pár dní se ztratit v prašanu, kde kolikrát za celý den nepotkáte ani živáčka. Tak pojďme na to…

Varianta první: Na pohodu

První možný a také dosti pohodový sněžnicový pochod v této oblasti zahájíme v ranních hodinách na parkovišti v městečku Altausee. Cesta sem z Prahy nebo Brna trvá do pěti hodin a program prvního dne není až tolik časově náročný. Když vyrazíte z domu po šesté, v poledne už pomalu začínáte prošlapávat stopu v prašanu. Cílem pro nás bude celoročně otevřená horská chata Loserhütte ležící v nadmořské výšce 1504 metrů. A jak se sem dostaneme? Máme dvě možnosti. Buď po značené turistické cestě č. 254, kdy nás bude čekat necelých osm set metrů výstupu nebo můžeme výškové metry nasbírat o něco pohodlněji a na chatu se svézt lanovkou. Ušetřené síly a také čas totiž může přijít vhod. První den lze zvládnout ještě výstup na již zmiňovaný vrchol Loser (1831 m) a užít si parádní výhledy při západu slunce.

Na druhý den nás čeká již přesun do centrální části Totes Gebirge. Od chaty se vydáme po zimní trase vedoucí téměř souběžně se značenou cestou Via Alpina E4 přes chatu Wildenseehütte až do místa našeho druhého noclehu – winterraumu malebné horské chaty Alber-Appel-Haus (1660 m). Opět nic náročného, nejdůležitější výškové metry jsme již získali včera a tak nás čeká pohodová túra náhorní plošinou „mrtvých hor“, které jsou ovšem díky sněhovému hávu daleko malebnější.

Poslední den vyrazíme po turistickém chodníku č. 234 směr vrchol Trisselwand (1754 m) a přes Tressensattel sestoupíme zpět do Altausee. V brzkém odpoledni jsme zpět u auta a se spoustou nových zážitků vyrážíme k domovům. Zkrátka a dobře, tento třídenní poměrně populární vysokohorský přechod v Západním cípu Totes Gebirge, je dle mého názoru ideální pro získání prvních zkušeností s pohybem v zimních horách.

Varianta druhá: Do srdce Totes Gebirge

Výchozí bod pro tento, tří až čtyřdenní, sněžnicový výlet do Totesek je obec Kreuz ležící na břehu jezera Grundlsee, vzdáleného od předchozího Altausee maximálně deset minut jízdy autem. První nocoviště pro nás bude již známý winterraum chaty Alber-Appel-Haus, kam nás dovede zimní trasa kopírující stezku č. 235. Převýšení opět do osmi set metrů výškových a když to dobře půjde, zhruba po čtyřech hodinách sněžnicování  již roztápíme kamna.

Další den nás čeká přesun na chatu Pühringerhütte a již celkem poctivá zimní túra. Vycházíme směrem na východ, kopírujeme značenou cestou Via Alpina E4, z které pod vrchol Wildgößl pokračujeme dále doleva po zimní trase vedoucí přes hřeben Hochbrett. Odkud pak již sestoupíme na horskou chatu Pühringerhütte, kde na nás čeká opět velmi útulný a dosti prostorný wintterraum. Budeme-li mít ale na vršku hřebene Hochberett ještě nějaké ty fyzické síly navíc, jistě stojí za to vyběhnout k vrcholovému kříži na Hochkoel (2091 m). Pro některé z nás třeba první zimní dvoutisícovka.

Třetí den máme na vybranou, buď již sestoupíme zpět k jezeru Grundlsee anebo si pobyt v zimní krajině o den prodloužíme a sestup necháme až na zítřek. Všude dobře, na horách nejlíp. Já osobně jsem pro ještě jeden den zůstat! Východně od chaty se v centrální části Totes Gebirge nabízí hned několik poměrně dobře dosažitelných vrcholů. Ke křížům na mnoho z nich vedou zimní trasy, tudíž je zde menší pravděpodobnost lavinových hrátek. Obezřetnost a citlivost při volbě trasy je však stále více než žádoucí. Elm, Hetzkogel nebo vzdálenější Temlberg či Schermberg, toť výčet možných cílů pro den třetí. Výhodou také pro nás bude fakt, že se navečer vracíme zpět a můžeme jít nalehko.

Pokud ale zvolíte kratší variantu a rozhodnete se již pro sestup, doporučuji ještě krátce od chaty vystoupat přes rozcestí Elmzageln na vrchol Elm (2128 m) a odtud sestoupit po zimní trase do Gößl.  Zabere vám to cca šest hodin a před odjezdem domů si ještě vychutnáte další krásnou túru.

Pühringer Hütte

Varianta třetí: Jak si o víkendu neodpočinout

Jak se má mladý alpinista, který na víkend vyveze dvě usměvavé slečny do hor? Krásně, ale stojí to hodně sil. Pokud si bude chtít na sněžnicích v Toteskách opravdu máknout, zvolte mnou nabízenou třetí variantu, kterou jsem si zkusil loňskou zimu s Aničkou a Gabčou.

V druhém březnovém týdnu jsme krátce po jedenácté hodině zakotvili na okraji obce Sachsen u již zmiňovaného Grundlsee. Uvítali nás zde velmi příjemné jarní teploty a na milimetr přesně nulová vrstva sněhové pokrývky. Ani ve snu by nás nenapadlo, jakou zimní pohádku tento víkend prožijeme. Sníh, nesníh, pípáky připnout na spodní vrstvu oblečení, sněžnice cvaknout na batoh a vyrážíme do základního tábora na Pühringerhütte.

Zprvu po turistické cestě č.213, posléze po dvěstěčtrnáctce, abychom se u Vordere Lahngangsee napojili na zimní trasu vedoucí na chatu z Gößl. Těsně před jezerem na nás čekal velmi vypečený úsek v podobě traverzování 40 – 45° svahu na úpatí vápencové stěny Graswand. Lavinově tedy žádný šlágr… Rozestupy dáváme obrovské, je lavinová dvojka, svah je orientován na východ a teploty již klesají, tak snad to podrží. A taky podrželo, kolem páté otevíráme dveře winterraumu, kde na nás čeká parta našich vysmátých kamarádů, jejichž čtyřdenní program je totožný s předchozí variantovou. Jejich dnešní program tedy ráno začínal na Albert-Appel Haus. Dlouho jsme se neviděli a tak je večer o čem povídat.

Druhý den z chaty vyrážíme společně a nabíráme východní směr. Překonáváme sedlo Rotkogesattel a dále pokračujeme dolinami Ochsenwelden a Schneetal. Je přímo božský zimo-jarní den, jasno, sněhu hromady, slunko pálí, že je to na tričko a po dalších návštěvnících hor ani stopy. Můžu se mít líp?

Ani ne po dvou hodinách společného šmatlání v prašanu se já a moje dívčí společnost oddělujeme a nasazujeme ostřejší tempo. Proč? Tak nějak nás napadlo vyšlápnout si až ke kříži na Großer Priel, který je s nadmořskou výškou (2515 m) nejvyšším vrcholem celých Totes Gebirge. Druhá parta vybírá cíl bližší.

Stoupáme tedy do sedla Fleischbanksattel a dále po trase č. 262 k vrcholovému hřebeni.  Ten je pěkně vymrzlý a s mohutnými převějemi. Počasí stále drží a tak jsme s holkami ve stavu beztíže, nádhera. Kolem druhé jsme u kříže a kocháme se neskutečnými výhledy. Pro mě osobně nejhezčí okamžik uplynulé zimy.

Zahajujeme sestup po stejné trase zpět. Na vršek nám to trvalo přes šest hodin, před námi je tedy ještě spousta krásné práce. Stopu již ale máme vyšláplou a až na pár brdků je to v podstatě z kopce. Slunko začíná zapadat, teplota klesá a sněhové krystaly se krásně třpytí.

Dveře již vyhřáté chaty otevíráme se setměním po více než čtyřech hodinách sestupu. Celkem naše sněžnice dnes naťapaly téměř 25km s převýšením přes 3000 m, na sněžnicový výlet víc než solidní. Gabča, Anča i já jsme unavení, ale vysmátí ještě víc, byl to zkrátka famózní zimní den.

Zní to všechno jednoduše, že? Jednoduché to také je! Sbalíte nejnutnější vybavení, trochu jídla a partu dobrých kamarádu k tomu a je před vámi prodloužený víkend plný nezapomenutelných zážitků. Stačí si vyhlídnout chatu s přívětivým winterraumem, zohlednit přitom předpověď počasí a aktuální lavinovou situaci v dané oblasti a na pár hodin sednout do auta. Byla by přeci nuda jezdit každý víkend na stejnou rodinnou chatu někam k Sázavě, nemyslíte?