Nebudu zastírat, že z doposud posledního většího výjezdu za lezením v posledním říjnovém týdnu, mám trochu rozporuplné pocity. Původně jsme měli s Kubou ve Švýcarsku dva plány: vylézt cestu bráchů Schmidů v severní stěně Matterhornu a pak přejet za sporťákama z RAFIKI týmu do Ticina, kde je Kuba potřeboval nafotit v té nejostřejší lezecké akci.

Do severky Maťáku nás ale nakonec Kubovo nachlazení nepustilo a tak jsme to těsně před Zermattem otočili a vyrazili rovnou na jihovýchod Švýcarska do kantónu Ticino. Jasně, do jedné ze tří největší alpských stěn rozhodně není nejrozumnější nápad nastoupit v ne úplně ideálním zdravotním stavu. Když už se ale na takovou akci (která je dost možná vaším největším lezeckým snem vůbec) odhodláte a navíc z reportů na sociálních sítích víte, že aktuální podmínka stěny je dobrá, leze se tu prakticky denně a předpověď počasí je na konec říjná skoro až neuvěřitelná, je to trochu zklamání. Taková konstelace prostě nebývá každý rok.

A tak mám pro vás alespoň pár fotek z lezení na boží žule v Ticinu od Kuby.

Těch pár dnů tady rozhodně ale nebylo vůbec k zahození a pozorování české lezecké špičky v akci pro mě bylo hodně inspirativní. A ta severka nám samozřejmě nikam neuteče! 🙂