Když už jsme se trochu rozkoukali, bylo na čase vyrazit na vyšší kopce. Ale zas jsme to nesměli přehnat, abychom zcela neumrzli. Jako startovní pozici jsme proto vybrali spodní stanici Diavolezza nedaleko Passo Bernina. A ve třech dnech jsme tu pochodili, co se dalo (lépe řečeno: nač nám síly stačily). Naším hlavním hřištěm se stalo údolí Val da Fain.
Ve vytopeném autě nám bylo ještě do zpěvu, ale příprava kolem auta v dvacetistupňovém mrazu už tak radostná nebyla. Další dny už jsme si proto poctivě lepili pásy ještě v teple doma někteří jeli takticky už v lyžácích. A pak to chtělo svižné tempo.
Piz Alv (2974 m)
Ledovým stínem údolí Val da Fain jsme pospíchali bez zbytečného zdržování, ale sluníčko jsme stejně potkali až po 700 výškových metrech. Ze severu jsme zamířili na oblíbený Piz Alv, takovou místní rozhlednu na Piz Palü a Berninu. Naštěstí moc nefoukalo, takže se v péřovkách a s dostatečným přísunem čaje dalo na vršku i nějakou tu chvilku povegetit.
Dolů jsme to z teplotních i taktických důvodů vzali na jih. Užili jsme si sluníčka, nahoře i pár zdárných skal, ale především fantastický sníh! A přijeli jsme pohodlně až k spodní stanici Lagalb, takže jsme se vyhnuli návratu dlouhým údolím. Aleš obětavě skočil pro auto, chviličku jsme si ofoukli a mohli jsme vyrazit za druhou, odpolední šichtou.
Forcula dal Caral (2831 m)
Medvěd svým bystrým zrakem vyhlídl jako dnešní přídavek sedlo vedle vršku Sassal Mason. Do Forcula dal Caral dokonce vedla stopa, ale taky tam byla brutální kosa. Není se čemu divit, když je to čistý sever. I přes jedno nepříjemné místo jsme se nakonec probojovali k převěji (a přes ni) a užili jsme si 600metrový sjezd v parádním prašanu. Jen ty nohy kdyby tolik neprotestovaly.
Chantun (2973 m)
V pátek nás čeká start ze stejného parkoviště, teploměr ukazuje ještě o stupeň míň a my už se tentokrát rozhodujeme pro výstup slunnými svahy. Zase vybíráme údolím Fain, ale zhruba v půlce odbočujeme na druhou stranu než předchozí den a už pěkně po sluníčku šlapeme směrem k vrcholu Chantun.
Objevitel Medvěd navrhuje zkusit panenský terén směrem na sever do údolí Chamuera a my rádi jeho zkušenému úsudku důvěřujeme. Dáváme si pár set výškových metrů v pohodovém terénu a když to začne být ošemetné, nalepíme pásy a vysápeme se opět nahoru na Chantun.
Lyžba z Chantunu do údolí Fain nemá chybu, neporušeného prašanu je na rozdávání a tak to všichni zvesela pokreslíme. Abychom to dneska neodbyli, šlápneme si ještě do sedla pod Piz Alv (Luky, Aleš a já), reps. na Muot Arduond (Alča a Jarda) a večer máme zas unavený nohy a úsměv na tváři.
Piz Pischa (3136 m)
Ani odjezdový den to nechceme odfláknout a tak vybíráme sice blízký, ale o to vyšší kopec Piz Pischa. Tak trochu jsme se zasekli opět v údolí Fain, ale proč jezdit jinam, když je to tu tam bezvadný. Stopa je z předchozího dne šláplá, obloha modrá a na zimu už jsme si zvykli. 1100 výškových uběhne i přes ošidný závěr jako nic.
Vychutnáváme si další bezkonkurenční sjezd a nedá se říct, že by se nám to nějak omrzelo. 5 skialpových dní jsme využili na maximum, máme myslím dobrý trénink na Šumavu a Krkonoše, kde strávíme zbytek zimy.
