Tradiční prodloužení léta na Gardě nemělo chybu. Pizza, víno, espresso a teploty na tričko. Díky sv. Václavovi jsem si už počtvrté za sebou prodloužil poslední říjnový víkend a strávil ho v ráji – Lago di Garda.
Tentokrát to mělo ale opravdu grady. Parta se sešla úderná, a tak jsme „kosili“ jednu ferratu za druhou. Po středečním odpoledním setkání na místě jsme začali zdejší „povinnou četbou“ – zajištěnou cestou vedoucí ke kříži na Colodri, kde jsme si užili dech-beroucí výhledy a barevné kulisy během západu slunce nad největším jezerem v Itálii.
Na druhý den jsme už trochu přitvrdili a zdolali hezkou a výhledově opět vděčnou via ferratu Monte Albano Klettersteig D nad vesničkou Mori. Půl dne jsme tak strávili v jižní stěně a sluníčko nám jasně dalo najevo, že na Gardě léto ještě neskončilo.
Pátek patřil opravdové lahůdce. Via ferrata Rino Pisetta E, svého času nejtěžší zajištěná cesta v Itálii vůbec (těžší už je pouze Tabaretta Klettersteig E v masivu Ortleru). Čekal nás opravdový horský výstup do téměř 1.000 m.n.m. na vrchol Piccolo Dain a krásné několikahodinové lezení nad údolím řeky Sarca.
Sobota a další paráda. Pašeráckou stezku jsme si letos oblíbil a samozřejmě jsem ji nemohl vynechat. Dobrodružný traverz nad jezerem a neskutečné výhledy na zajištěné – nezajištěné stezce Sentiero Contrabbandieri D prostě nikdy nezklamou. Opět krásná túra a celý den na sluníčku v jihovýchodní stěně.
Na závěr jsme si v neděli před odjezdem ještě protáhli těla v soutěsce Rio Secco C a já se už těším na říjnové opakování.
