Jakmile se „situace trochu uklidnila“ a bylo možný sportovat venku ve dvojicích, konečně jsme s Terkou zahájili pískovcovou sezónu. No a kde jinde se vyhnout davům a zašít se před Covidem než v našich milovaných Lužických horách?
Lužický hory beru jako svůj domov (narodila se tu moje mamka a seznámila se tu i s mým taťkou, který zde měl s rodiči chalupu) a každej lezeckej den tu je pro mě svátkem. Letos na jaře jsem si lezení tady ale ještě o malinko víc užíval. V týhle temný virový době si prostě člověk daleko víc váží toho, co má a co mu nikdo nevezme!
V dubnu jsme tu s Terkou strávili hned několik většinou slunečných dní a ve zdejších top oblastech – Horní skály a Krkavčí skály – vylezli mraky krásných cest!
Nejvíce se nám tu líbí například:
- Východní pravá (III) na Velkou smrtku, Obervegry
- Kauschův žlab (VII) na Gahlerovu věž, Obervegry
- Normálka (stará cesta) (III) na Dvojče, Obervegry
- Velká voda (VII) na Libereckou vež, Obervegry
- Stará cesta – varianta (V) na Zub, Obervegry
- Via Gaudia (V) na Fellerovku, Krkavčí skály
- Pepkova cesta (VII) na Východní šachtovou věž, Krkavčí skály
- Hrádecká cesta (VI) na Západní šachtovou věž, Krkavčí skály
- Talířová cesta (IV) na Krkavčí hnízdo, Krkavčí skály
Dokonce jsme tu zmákli i jeden hore zdar! Většinou je tu sice už 1. ledna vždy uloví místňáci (většinou správce skal Radek Černický), ale na Malou hrušku asi zapomněli!
A na závěr si dovolím ještě malou pozvánku, kdyby jste se pro dobrodružné tradiční lezení nadchli. Na konec května plánuji v Lužických lezecký víkend, jste zváni!
