Nekonečné jódlování

Začátkem srpna došlo i na mě. Konečně jsem si přelez Königsjodler Klettersteig. Asi nejvyhlášenější zajištěnou cestu v Rakousku a dost možná i v celých Východních Alpách.

Mapka stažná z Bergsteigenu

Tahle impozantní ferratová hřebenovka vedoucí po ostrém hřebeni Teufelshörner masivu Hochkönig v Berchtesgardenských Alpách byla vybudovaná v roce 2001 a než byl letos začátkem léta otevřen Priel Klettersteig, jednalo se svou délkou 1.700 metrů o nejdelší rakouský klettersteig.

Ferrata v top sezoně láká davy a jako na každou jinou horskou túru je dobré si na ni přivstat. Přístup okolo chaty Erichhütte zabere rozumným tempem asi dvě hodiny a i když do sedla Hohe Scharte 2.310 m, kde ocelové lano začíná, dorazíte kolem osmé ráno, bude před vámi na drátě už slušný nával.

Začíná se „rozlezovým“ Déčkem a výlezem na první věž tzv. „Flower Tower“, kde se před vámi otevře výhled na celý hřeben. Pokud se budou honit mraky, nelitujte, není špatné nevědět, co vše máte ještě před sebou (věřte mi).

Lezení je charakterem pořád více méně podobné. Někdy těžší, někdy lehčí, ale pořád relativně svižné. Některé traverzy mezi věžemi jsou trochu gymnastické, některé zas akrobatické. Pořád nahoru a dolů. Pořád kolem Céčka.

Ke konci první poloviny přijde před věží Teufelshörndl pro Königsjodler typická lahůdka v podobě jednolanového mostu, který lze pohodlně překonat na kladce (tzv. Flying fox). Bacha ale – kladku musíte mít vlastní, a to pořádnou a vhodnou na ocelové lano (například tuhle od CéTéčka). Lano rozhodně nezkoušejte přejíždět jen na karabinách od ferratového tlumiče nebo nedejbože přeručkovat… Kdo kladku nemá, jednoduše tenhle úsek obleze C/D variantou po skále.

Moje maličkost a video od Filipa

Odsud vás ještě čekají dvě, opět fotogenické, věže a dostáváme se do poloviny celého hřebene.

Jsme v půlce a je dobré se zamyslet (zhodnotit své síly, čas, počasí…), jestli není rozumnější to zabalit a ustoupit doprava směr Birgkar a zpátky dolů do údolí (na sestupovce leží celoročně sníh a zejména začátkem sezóny se zde hodí mačky/nesmeky/cepín).

Nám se sice nadobro zatahuje, ale lezeme dál.

Po krátkém nejištěném jedničkovém úseku přichází výlez na Kummetstein a asi nejtěžší a dost silový a dlouhý D potažmo C/D úsek celé zajištěné cesty.

Naposledy lezeme dolu, zdoláváme poslední Déčkový výšvih a závěrečný dolez po plotnách až na Hoher Kopf 2.875 m, kde klettersteig končí.

Asi po 6 hodinách lezení máme posekáno, fotíme vrcholovku (kterou špatně zaostřím) a valíme po hřebeni dál až na samotný vrchol Hochkönig 2.941 m, kam je to ještě asi 100 výškových metrů.

V průvodci naleznete doporučený sestup z Hoher Kopf přes Birgkar zpět k autu (3 až 4 hodiny). Já ale doporučuji přespat na chatě Matrashaus na vrcholu Hochkönigu. Nejenže se vyhnete nekonečnému sestupu a celkově nelidsky dlouhé túře, ale druhý den ráno si užijete parádní východ slunce a ráno na nejvyšším vrcholu celých Berchtesgardenských Alp.

Sestup pak je nejhezčí/nejpohodovější na východ po tzv. Franz Schweltzer Weg přes Mitterfeldalm až k obřímu Athurhausu ve výšce 1.500 metrů, odkud už se zpět k autu přiblížíte za tři éčka MHDéčkem.

Luky
Luky
Horský průvodce UIMLA a instruktor lezení. Sport a hory jsou pro mě odmala denním chlebem, splnil se mi můj dětský sen být profesionálem v horách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *