Seeblick & Top Secret – 25 délek pod dohledem Dachsteinu

Tento článek vyšel v letním čísle časopisu Everest 2016.

Když koncem května nadobro vymizí z hor sněhové závěje, milovníci vícedélkového skalního lezení si mnou ruce. Jejich sezóna je tu! A kde si můžete v nám blízkých koutech východních alp za víkend prolézt prsty? Zkuste třeba náš víkendový program v okolí Dachsteinu.

Ranní lezení na umělce se během zimy pro naši lezeckou dvojici stalo téměř každodenní tradicí a tak netrpělivě vyhlížíme okamžik, kdy vyrazíme potvrdit formu na východoalpské vápno. První červnový víkend se děje takřka nemožné, máme oba volno, nemáme žádné zdravotní indispozice a předpověď tropického počasí zdá se být pro celodenní vícedélkové martýrium na skále ideální. Konečně vyrážíme.

Jakuba nabírám v pátek ve večerních hodinách v Českých Budějovicích a ano, nemíříme nikam jinam než do oblastí nejprosáklejších, do Totesek a na Dachstein. Cíle naší víkendové mise jsou dopředu naplánovány tyto: vyhlídková a sportovně laděná cesta Seeblick nad jezerem Altaussee, jižní stěna Dachteinu – Dachtein Südwand a pokud zbude ještě nějaká kůže na prstech a morál, tak v pondělí možná něco k tomu. Když po půlnoci uleháme, díky vedru spíše vedle spacáku než do, jsme tak natěšení, že nás vidina pětihodinového spánku vůbec nemůže rozhodit. Zato zvonce na krku vedle na louce pasoucího se dobytka ano.

Seeblick 7 UIAA / 440m – Plotny nad Altausseee

foto: Jakub Cejpek

Budík na pátou, rychlé müsli, sundat visačky ze zbrusu nových dvojčat a jdeme na to. Cesta obtížnosti 7 UIAA dlouhá 440 m vede na Trisselwand severní stěnou a tak chceme mít vše vyřešeno před polednem, než se sem začne opírat slunce, meteorologové hlásí hodně přes třicet. Nástup pod stěnu má podle průvodce od místního Gasthofu trvat hodinku, popis je ale trochu zmatený a pěšinek v lese je víc než míň. A tak nejprve nechtěně zkontrolujeme čtvrthodinovým výstupem pozdější sestupovku, poté si užijeme nekonečné prodírání lesním porostem a po nástupovém trojkovém lezení konečně zavadíme o první nýt.

foto: Jakub Cejpek
foto: Jakub Cejpek

Před námi je dvanáct délek, průměrně kolem šestky s tím, že poslední dvě jsou za sedm. Takže to hlavně moc nepřepálit. V úvodních pasážích si zvykáme na místní terén a fakt, že dneska prostě nohám na tření budeme muset věřit. Je to jedna velká plotna. Zodpovědně ale taky zbytečně s sebou taháme vklíněnce a friendy, V lehčích délkách netřeba a v těžších plotnách stejně není kam založit. Hlavně je ale cesta, jak se na Rakousko sluší vzorně odjištěna. Štandy jsou zde také více méně pohodlné a tak si v mezičase užíváme luxusní výhledy na zmíněné jezero Altaussee, majestátný vrchol Loseru a další kýčovité kulisy Solné komory. Pomalu stoupáme, dvě, tři hodiny a začíná přihořívat. Vedro už je solidní a před námi jsou poslední, klíčové délky. Parádní plotnové a taky dost svižné lezení. Těsně pod vrcholem, doslova pár metrů, na nás čeká nejtěžší krok a já se smiřuji s tím, že to dneska na OS nebude.

foto: Jakub Cejpek

Po pěti hodinách se převalíme ze stínu severní stěny přes hranu k vrcholovému kříži Trisselwandu 1755 m a máme posekáno. Únava přiměřená, vedro na slunci poctivé a my už jsme dávno bez tekutin. Z více než hodinové sestupu se stává očistec, jsme lezci, žádní turisté. Vše ale řeší koupel v řece, obědová pauza, nezbytná kávička a rest na karimatce ve stínu.

foto: Jakub Cejpek

Po téhle odpolední řeholi se přesouváme do další destinace, pod jižní stěnu Dachsteinu. Cestou si ale děláme menší ferratovou vložku. Míříme do Stříbrné soutěsky nedaleko Ramsau – Silberkarklamm a v rámci regenerace se protahujeme na zdejší, údajně nejhezčí a nejtěžší zajištěné cestě Rosina Klettersteig D. Tahle návštěva stoji za to, soutěska je nádherná, ferrat je tu více a čeká tu na vás také příjemná horská chata Silberkarhütte. Doporučuji. Večer se pak už jen krátce přejedeme a ještě před západem slunce uleháme na parkovišti pod Dachstein Südwand.

Kompletní info k cestě nalezneš na Bergsteigen.at.

Top Secret 6 UIAA / 630 m – Hledání cesty na Dachstein

foto: Jakub Cejpek

Jak už to v naší dvojce bývá, brzké starty nejsou problém. Vidina poctivé celodenní lezecké túry v tropických podmínkách, navíc s předpovědí odpoledních bouřek nás vytahuje ze spacáku ve čtvrt na pět a po chvíli už stoupáme okolo chaty Südwandhütte pod zmiňovanou jižní stěnu. Volba padá na cestu Top Secret 6 UIAA / 630 m. Kousek za chatou se během brození po kolena, místy po pás, ve sněhových polích pod stěnu s cepínem v ruce sice příjemně zchladíme, zároveň se ale přesvědčujeme o tom, co nás dneska čeká. Žádná legrace, před námi se tyčí pořádný macek.

foto: Jakub Cejpek
foto: Jakub Cejpek

Po dvouhodinovém poctivém nástupu, kdy všichni v údolí ještě spí, se přezouváme z promočených bot do lezeček a pomalu začínáme ukrajovat první lezecké metry této, dle průvodce třinácti délkové lezecké linky a hned nám je jasné, co bude dnes na programu. Ne, dnes to nebude jako včera na Trisselwandu. Nýty, štandy a správný směr spíše hledáme, kameny se sypou, voda teče. Po včerejším sportovkaření si dnes budeme hrát na horolezce se vším všudy.

Po úvodních čtyřech lehčích traverzových délkách, kde to chvilku marně zkoušíme lézt na průběh, se začínáme zbavovat nervozity a lezení si užívat. Přichází sněhové pole, které obcházíme a podle topografické mapky štandujeme a slaňujeme do, asi správného, komína. Aby to pětkové lezení nebylo tak nudné, tak je komín pěkně promočený. Zjišťujeme, že o cepín připnutý na batohu se dá v komíně pěkně zapřít a pomalu ale jistě vzlínáme vzhůru.

Jako správný parťáci se poctivě střídáme v táhání a každý si tak užíváme nekonečného hledání a bloudění správného směru a neustále skládáme maturitu ze zakládání vlastního postupového jištění. V asi deváté délce (kterou naštěstí lezu na druhym) uhýbáme stěnou lehce vlevo a solidně přituhuje. Překonávám mírný převis, kroutím hlavou nad odlezi, které tu předjezdec vytvořil a lezu s vypjetím všech sil. Konečně štand. Zde se shodujeme, že tohle s pětkovým terénem nemá nic společného a zjišťujeme, že jsme se ambiciózně nastřelili do jiného směru, o 2-3 stupně těžšího. Volíme útěk a pokus o návrat do naší původní linky, motáme lana a slaňujeme do nepříjemného a nepřehledného traverzu, poprvé mimo metodický nácvik s průsikem…

foto: Jakub Cejpek
foto: Jakub Cejpek
foto: Jakub Cejpek

Trefit to správně není žádná legrace, když na padesátimetrovou délku připadne jeden, dva nýty. Nakonec se ale opět daří a jsme ve správném směru. V 11. délce, jsou na výběr dvě varianty. Bereme tu těžší za šest, je zde více jištění. V závěrečných metrech si ještě naposled užíváme parádně ostrého vápna, byť solidně promočeného a po více než šesti hodinách vydatného boje se konečně ocitáme na hraně Hallstattského ledovce.

foto: Jakub Cejpek
foto: Jakub Cejpek

Sestup zpět řešíme s dopomocí lanovky a následuje opět odpolední relax. A jelikož nám už takhle výživný víkendový program nestačil, prodlužujeme si pobyt do pondělí a do deníčku si zapisujeme ještě cestu Gindelkante 7 UIAA / 390 m vedoucí na Jungfraustruz nedaleko známého údolí Tauplitz. O tom ale třeba příště.

Kompletní info k cestě nalezneš na Bergsteigen.at.

foto: Jakub Cejpek

Text: Lukáš Klingora
Foto: Jakub Cejpek

Luky
Luky
Horský průvodce UIMLA a instruktor lezení. Sport a hory jsou pro mě odmala denním chlebem, splnil se mi můj dětský sen být profesionálem v horách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *