První letošní „drát“ – Sentiero Contrabbandieri C/D

Původně jsem měl v plánu jiný ferratový příspěvek. Velikonoční výjezd do Arca s HO SmíchOFF mě ale příjemně přinutil nechat rozjet sérii o mých nejoblíbenějších zajištěných cestách na později. Takže ano a ještě jednou. O Velikonocích jsme již tradičně byli se Smíchovkou v Arcu a tradičně to bylo super!

Kromě zahájení sezóny na skalách jsme zde zahájili i sezónu na mých oblíbených via ferratách. A proto, že jsme nevyměkli jako většina ostatních a do Arca i přes ne úplně optimální předpověď vyrazili bylo jasný, že budeme muset asi první dny našeho vejletu řešit mokré varianty programu.

A hned první den volba padla na Sentiero Contrabbandieri C/D.

Původně se jedná o pašeráckou stezku vedoucí na západní straně Gardského jezera a už po úvodních několika metrech lezení tady přemýšlím nad tím, co ty borci asi museli pašovat za super matroš, když se nebáli jít zrovna tudy. Je to fakt masakr!

Při první pohledu na tuhle „zajištěnou cestu“ v průvodci, se totiž může zdát nudná. Víc než půlka cesty obtížnosti A a ještě k tomu po rovině, v druhý půlce spíš dokonce z kopce a sem tam nějaký C/Déčkový místo. O ničem.

Opak je ale pravdou.

Ačkový úseky jsou totiž spíš nejištěný Ačkový úseky na jen několik desítek centimetrů úzký skalní římse stovky metrů nad jezerem a ty C/Déčka zase pěkně silový traverzy. Ty jsou sice už zajištěný, ocelový jistící lano tady ale spíš svojí tloušťkou připomíná lanko od přehazovačky na kole a ještě k tomu už dlouho volá po repasu.

S Pavlem jsme si ale poznámky v průvodci, že je dobrý si vzít matroš a radši to jistit na průběh a nebo fixovat, všimli a tak jsme ready. A kromě úvodní pasáže, kde je to celkem široký a navíc je zde protější strana skály opatřená sítí (připadám si tu jak pták ve voliéře) aby odsud nepadaly šutry dolů na silnici, všechno poctivě jistíme. 

Po úvodním rozpinkání v lehčím terénu a traverzu – spíš přeskoku – skalní rozsedliny navíc vysvítá sluníčko a mi se dostáváme do varu. Pak  následuje opět poměrně dlouhý „choďák“ zakončený další delikatesou. Lanovým žebříkem.

Tady přichází další oraz a pak lezecky svižnější druhá půlka. Kde už je navíc novější a pohodlně tlustější jistící lano. Výhledy na jezero a exponovanost stále na maximum!

Snad jediný, co nám ale zkazilo dojem z téhle cesty byl návrat k autu. Zpět k parkovišti u Pregasiny je to totiž minimálně 150 metrů výškových do dost prudkého hangu. Ale i tak tuhle „hromosvodovou“ cestu doporučuju na Gardě prubnout!

PS. Na Gardu se chystáme brzy znovu, nechceš jet taky?

 

Luky
Luky
Horský průvodce UIMLA a instruktor lezení. Sport a hory jsou pro mě odmala denním chlebem, splnil se mi můj dětský sen být profesionálem v horách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *